Logistické zajištění

Jeden vietnamský veterán vzpomíná, že zásobení nejdůležitějšími věcmi bylo „časté a spolehlivé“. Pluky a prapory měly specializované jednotky na doplňování deseti nejdůležitějších tříd zásob, ale na nižších stupních to byla úloha velitele, s pomocí „gunnery sergeanta“ na úrovni roty a „right guida“ na úrovni čety. Tito dva byli druzí služebně nejstarší NCO jednotek. Jejich hlavním úkolem bylo rozdělování zásob, vody, baterií a munice, nového oblečení a předepsané výstroje s „dobrovolnou“ pomocí podřízených.

   Běžný palebný průměr činil 350 – 420 nábojů 5.56mm munic v zásobnících a plátěných bandalírech. 21 nábojů ráže .45 na pistol a 800 napásovaných nábojů 7.62mm munice na kulomet. 40mm granáty do M79 se nosila v „claymore“ nebo „demobagu“ nebo ve speciálních bandalírech a vestách. Munice do podpůrných zbraní se distibuovala po celé jednotce, jedna až dvě M72, jeden nebo dva 81mm granáty, jeden až tři 60mm granáty, světlice a munice do kulometů ve schránkách nebo v pásech.

   Voda byla ve výčtu velitelových priorit stejně důležitá jako munice a lékařská péče. Do statických pozic se dodávala buď v zelených kovových nebo černých plastových kanistrech. Při braní z lokálních pramenů se musela čistit dezinfekčními pilulkami. Množství nesených polních lahví záviselo na podmínkách, ale ihned na počátku války se zjistilo, že jedna opravdu nestačí. Vodní „disciplína“ a užívání solných tablet muselo být kontrolováno, aby se s nimi neplýtvalo.

   Jídla servírovaná na základnách se nazývala „A a B rations“. Polní dávky „Meal, Combat Individual“ nebo „C - Rat“. Fasovalo se 12 jídel v balení. Toto 22 liber vážící balení nafasoval mariňák na čtyři dny. Po otevření oddělil to co neměl rád nebo nemohl vyměnit a zbytek si zabalil, kam mohl. Každé balení obsahovalo otvírák P38 „John Wayne“s dírkou pro zavěšení na řetízek známek. Denní přísun měl činit 3 300 kalorií, ale z důvodů počasí a podnebí byly nejčastěji konzumovány ovocné kompoty, sušenky, a tak jedno hlavní jídlo denně. To znamenalo cca.1100 kalorií a vedlo ke ztrátě váhy (také se rozšířilo, že při smíchání teplého a studeného jídla dostanete sra… střevní potíže).

   Ve většině případů se jídla jedla studená, protože nebyl čas. Pokud už se vařilo tak na trioxanu nebo kousku výbušniny C4.Ve snaze snížit váhu C – Rat byly armádou vyvinuty dehydratované dávky – Ration, Long Range Patrol (LRP). V plastovém obalu se nacházely ve foliových „obalech“ do, kterých se pouze nalila voda. Dále se zde nacházely sladkosti, cereálie atd., podobně jako v „C – Rat“. Třídenní dávka vážila pouze osm liber. Jinak chutnaly stejně.

   Např. Pro operaci Dewey Canyon každý střelec dostal čtyřdenní zásobu C – Rat a ještě pro jistotu LRP, čtyři polní lahve vody, dvojnásobek munice a baterií (zkuste si to nosit a ještě být bojeschopný, pak teprve poznáte co je peklo). Během této sedmitýdenní operace bylo zásobování, a doplňování velice složité, a tak byli vojáci často den nebo dva bez jídla. Munice, voda a baterie byly stálý problém. Často se piloti ze vzduchu nemohli k jednotkám dostat, aniž by se musel zastavit postup a vojáci vytvořili plochu pro přistání. Později se zásoby dopravovaly na dřevěných paletách nebo v sítích zavěšených pod vrtulníkem a mohly být shozeny a zanechány na místě. Pěti galonové plastové kanistry na vodu také nestačily pokrýt potřebnou zásobu a musely se začít používat třinácti galonové dělostřelecké kanistry. Dalo se získat i pivo a soda, ale jen mimořádně, a tak většinou zůstalo pouze u vzpomínek.