Stručná historie Sboru do Vietnamu

 

   Od 10. listopadu 1775 mariňáci sami sebe vidí jako lehkou pěchotu. Za různých podmínek sloužili ve všech válečných konfliktech, kterých se Spojené státy zúčastnily. „Od Montezumových síní k břehům Tripoli...“. Dvě brigády sloužily v Evropě během 1. světové války a šest divizí v té druhé. V roce 1947 vznikl moderní Sbor - tři obojživelné divize, tři letecká křídla a záloha. Hlavní základny jsou dodnes Quantico ve Virginii, Camp Lejeune v Severní Karolíně, Camp Pendelton v Kalifornii a v Tichém oceánu. Velitelství se nachází v Arlingtonu ve Virginii, poblíž Washington D.C.

   Od roku 1950 mariňáci sloužili v Koreji (Obrana Pusanu, invaze u Inčonu, obsazení Soulu nebo jeden z nejslavnějších ústupů v historii ozbrojených sil USA od Čosanské přehrady, kde čelili desetinásobné převaze čínských vojsk a úspěšně se stáhli i se svými padlými. V Koreji také vyvinuli taktiku aeromobilních útoků), Indočíně, Libanonu, při Kubánské krizi, na Haiti a v Dominikánské republice. 

   Studená válka se přeměnila na množství „horkých“, omezených konfliktů po celém světě. Po odchodu Francouzů z Indočíny (1954) se do jižního Vietnamu „nahrnuli“Američané, aby pomohli Jihovietnamcům v boji proti  Vietnamské lidové republice. Následná občanská válka vtáhla do konfliktu světové velmoce a jejich spojence.

   V roce 1962 byly do Vietnamu jako jedna z prvních taktických jednotek vyslána peruť mariňáckých vrtulníků a o něco později sem dorazili i první poradci. Vyloděním 9. Expediční brigády u Da Nangu v březnu 1965 začala Sboru jeho nejdelší válka.

   Při převelení do jihovýchodní Asie byli mariňáci dobře vycvičeni, organizováni a vystrojeni pro klasické konflikty. Ovšem ve Vietnamu byli konfrontováni s, jak Gen L. W. Walt podotýká, „podivnou válkou a divnou strategií“. Tento konflikt obsahoval vše, od terorismu a partizánské války až po boje klasických útvarů za použití dělostřelectva a obrněné techniky. Všechny části tohoto boje podléhaly politické a novinářské kontrole.

   „US Marines“ operovali hlavně v I. bojové zóně, na hranicích se Severním Vietnamem , Laosem a Jihočínským mořem. Od západu rokliny, strže a údolí, sloužících nepříteli jako týl a shromažďovací oblasti pro útoky do hustě obydlených pobřežních oblastí.

   V roce 1965 vznikly první základny USMC ve Vietnamu - Da Nang a Chu Lai. Od roku 1967 začala NVA vyvíjet zvýšenou aktivitu v oblasti demilitarizované zóny, kde naráží na mariňáky v obraných postaveních kolem základen Khe Sanh, Camp Carroll, Con Thien, Dong Ha, Rockpile atd., které jsou součástí tzv. McNamarovy linie, která měla zamezit přílivů NVA do jižního Vietnamu.

   Během Ofenzívy TET mariňáci, i když nechtěli, ale ne rozkaz Gen Westmorlenda museli, bránili Khe Sanh a osvobodili město Hue. Od poloviny roku 1968 začala USMC používat armádní taktiku aeromobilních útoků. V roce polovině roku 1969 první mariňáci opoustili Vietnam.     

   Většina US jednotek se stáhla do konce roku 1971. Boje však pokračovali až do roku 1975, kdy Severovietnamská armáda dobyla hlavní město jižního Vietnamu, Saigon. 

   Při evakuaci ambasády padli ve Vietnamu poslední mariňáci. Sloužící v roli ochranky ambasády. 

   Tento konflikt stál život 14 809 mariňáků, kteří uposlechli „Volání polnice (JFK)“ a dalších 88 635 bylo zraněno.

   (Za celou Vietnamskou válku padlo cca. 58 182 amerických vojáků - údaje se různí podle množství započítaných nezvěstných)